Tak tato otázka mě trápila na počátku mé mise do keňské a tak trochu i české nemocnice v Itibu. Mise, od které už navždy budu mít dvě laboratoře – tu svoji českou parazitologickou a svoji keňskou, kde jsem biochemikem, hematologem, mikrobiologem, virologem a parazitologem v jedné osobě. 

„Musíme tě představit Alešovi, ten tě nadchne,“ prohlásili loni na jaře kolegové z Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí Nemocnice Na Bulovce. A měli pravdu.  Aleš Bárta je český záchranář, který v roce 2005 založil za pomoci humanitární organizace ADRA v odlehlé oblasti Keni ve vesnici Itibo české zdravotnické středisko. Splnil si tím dětský sen spojit pomoc lidem, medicínu a Afriku dohromady. Od té doby uplynulo již více než 10 let a dnes byste malou českou nemocnici nepoznali. Díky jeho nezdolnému odhodlání, pomoci spolupracovníků a štědrosti českých dárců se změnilo mnohé. Kromě rekonstrukce budov, vybavení nemocnice, vyškoleného personálu i důvěra místních obyvatel svěřit se do rukou „muzungu“ (v překladu bílých lidí).  

V březnu 2016 kolegyně zrovna odlétala na misi, jednu ze šesti, které Aleš v Itibu každý rok pořádá. „Zeptám se Aleše, jestli by ses mu hodila do týmu na srpen,“ slíbila. Den nato už volal Aleš z Nairobi, že vše probrali, člověk do laboratoře by se mu moc hodil, a jestli se mnou může počítat. Taková nabídka se neodmítá. Začala jsem zjišťovat vše dostupné o itibské nemocnici. Dočetla jsem se, že nemocnice se skládá z ambulance, převazovny, malého a velkého operačního sálku, zubařské ordinace, porodnice a z JIP a standardních lůžek. Rozšíření se dočkaly všechny části této nemocnice; porodnice je nově vybavena přístrojem, který může kontrolovat stav plodu v matce před narozením, a tak lékař může včas rozpoznat komplikace dítěte před porodem. Běžná ambulance je vybavena EKG přístrojem a v této chvíli dvěma ultrazvuky, přičemž jeden z nich je přenosný a dá se tedy využít v případě potřeby u pacientů i mimo zdravotnické středisko. V nově postavené budově byla zřízena dvě JIP lůžka, která jsou dnes již často využívána a dávají lékařům možnost výrazně lepší péče o kritické pacienty. Velmi brzy bude zprovozněn i rentgen, který je dnes ve vyspělém světě neodmyslitelnou součástí péče o nemocné, stejně tak dochází k dovybavování budoucího operačního sálu.  

Nikde se příliš nemluví o laboratoři, a tak začínám shánět informace od lékařů, kteří už v Itibu byli. Zjišťuji, že laboratoř navazuje na ambulanci, sídlí v ní vystudovaný laborant a k dispozici má mikroskop, centrifugu, glukometr, CRP, přístroj na měření hematokritu, roztoky pro barvení na malárii a TBC, rychlotest na HIV a těhotenství, močové proužky a několik aglutinačních testů.  

„A jak poznáte, co mu je, pokud pacient zrovna nemá malárii, TBC, HIV, syfilis nebo brucelózu?“ ptám se. „Odhadujeme,“ zní odpověď. U nás v západní společnosti výsledek z laboratoře představuje i přes 70 % informací, na jejichž základě se lékař rozhoduje o terapii. V rozvojových zemích je tomu jinak. Lékař se většinou musí spolehnout na své schopnosti, zkušenosti a intuici. Itibská nemocnice už však v tuto chvíli dávno překročila standardy podobných zdravotních center a nezadá si vybavením s mnohými keňskými nemocnicemi ve městech. Rozšíření laboratoře tak představovalo zásadní potřebu a posun v možnostech diagnostiky.  

Začalo tedy shánění vybavení pro biochemii, hematologii, mikrobiologii, virologii a parazitologii. Laboratoř se tak díky štědrosti sponzorů, jako je Roche s.r.o., mohla v srpnu rozrůst o biochemický analyzátor Reflotron, CoaguCheck, mikrobiologický inkubátor, potřeby pro měření sedimentace, vybavení na krevní obraz, několik barvicích řad a mnoho rychlotestů. V Itibu byla mezitím nově vykachlíčkována laboratoř, aby byla připravena na příjezd nových přístrojů. 

CoaguCheck se nám hodil hned několikrát, kromě monitoringu pacientů na terapii ředění krve se ukázal jako nedocenitelný pomocník i u jednoho nočního příjmu. V noci může být v Keni nebezpečno, nemocnice je proto zavřena a hlídána, přijímají se pouze akutní stavy a pro tyto případy členové mise slouží pohotovosti. Jednoho dne nás tak vzbudil strážný, že vezou muže, který se pokusil o sebevraždu a není zcela při vědomí. Pacienta jsme rychle přijali a začalo zajišťování vstupu pro infuze a současně i tlumočené zpovídání rodiny. Dozvídáme se, že se muž nejdříve opil místní pálenkou a poté měl spolykat jed na krysy. Ten u něj našli na stolku. Nikdo neví, jak daleko se ve svém plánu dostal. V tuto chvíli byl již pacient zacévkován a dvě infuze zajištovaly intenzivní proplach ledvin. Jelikož jed na krysy, který se u něj našel, byl na bázi warfarinu, jedinou možností jak zjistit, jestli jed již stihl požít, bylo pro nás právě změření INR za pomoci CoaguChecku. Výsledek nás uklidnil, INR měl zcela v normě, k požití jedu se tak s největší pravděpodobností nedostal. Na lůžku jsme tedy měli „jen“ silně podnapilého muže, kterého si po krátkém monitorování mohla rodina vzít domů. 

Reflotron našel uplatnění hlavně na JIP. Asi po týdnu v Itibu jsme přijali patnáctiletou pacientku v těžkém stavu s poruchou vědomí. Doma ji měli v hliněné chýšce, nikdo se o ni nestaral. Rodina přisuzovala její stav duševnímu „rozhození“ po traumatizující události s matkou, která se nedlouho předtím pokusila o sebevraždu. Do nemocnice dívku přivezli ve stavu netečnosti, těžce dehydratovanou. Ve skutečnosti měla pokročilou, život ohrožující malárii s obrovským množstvím parazitů v krvi, což bylo vlastně příčinou jejího stavu. Ještě ten večer byla přesunuta na JIP. Obrovským a v důsledku i život ohrožujícím problémem se ukázalo její poškození ledvin, které způsobila těžká malárie spolu s dehydratací. 

Zásluhou biochemického analyzátoru Reflotron jsme mohli sledovat hodnoty urey, kreatininu a draslíku a telefonicky konzultovat stav pacientky s odděleními JIP v ČR. Reflotron se osvědčil nejen jako diagnostický přístroj pro potřeby volby terapie, ale také jako nedocenitelný pomocník při konzultacích mezi Čechami a Keňou. Naměřené hodnoty výrazně přispívaly k utváření obrazu pacienta pro konzultující specialisty v Čechách. Nemocnice v Itibu se tak díky štědrosti sponzorů, jako je Roche s.r.o., mohla posunout zase o kousek dále v poskytování péče několika tisícům místních obyvatel, kteří by ke zdravotnictví na takové úrovni nikdy neměli přístup. Jménem svým a všech našich pacientů děkuji! 

Více informací o projektu se můžete dozvědět na stránkách www.itibo.cz nebo na facebookovém profilu ItiboKenya.