… tato věta zazněla na EuroMedLabu při sympoziu Engaging patients with laboratory medicine. Nejen ta. Hodně se diskutovalo, zda a za jakých podmínek mají být pacienti seznamováni s výsledky svých laboratorních testů. Ale ještě mnohem větší prostor byl věnován odpovědím na otázku, PROČ by měli být s nimi obeznámeni a CO jim to přinese. Následující článek je souhrnem informací, které jsem v průběhu sympozia stačila zachytit. Ne o všem se u nás takhle otevřeně hovoří.

Posílení postavení pacienta (empowering)

Lékařský rozhodovací proces se nemůže obejít bez aktivní spoluúčasti pacienta na rozhodování. Dle této metody by měl lékař pacientovi vysvětlit alternativy léčby s cílem poskytnout mu vhodné zdroje, aby si mohl zvolit takovou možnost, která bude nejvíc v souladu s jeho unikátními kulturními a osobními názory. Současný dominantní model lékařské péče však přisuzuje lékaři pozici autority, která od pacienta vyžaduje pasivní poslušnost. Podle tohoto paradigmatu, známého jako lékařský paternalismus, lékaři instruují pacienta, co je třeba udělat, a pacient obvykle následuje (nebo by měl následovat) rady lékaře. Poměrně nedávno však došlo k posunu preferencí pacientů a jejich spolu-účasti na rozhodování. Vyhodnocení 115 pacientských studií například ukázalo, že do roku 2000 chtělo být do procesu rozhodování zahrnuto jen 50 % pacientů, ale po roce 2000 už 71 % a jejich počet stále stoupá. Varianty jednotlivých metod od lékařského paternalismu až k aktivní účasti pacientů jsou preferovány individuálně, u mladších ročníků pak na významu nabývá aktivní přístup v rozhodovacím procesu.

Výhody

Nedávné studie ukázaly, že u jedinců, kteří se účastní společného rozhodování, je vyšší pravděpodobnost, že se budou cítit bezpečně a mohou mít silnější pocit závazku udělat vše potřebné, aby se uzdravili. Dále výzkum potvrdil, že aktivní účast motivuje pacienta k lepší sebekontrole, která zase vede k lepšímu výsledku léčení. Když je pacient více zahrnut do rozhodovacího procesu, jeho stupeň sebeřízení chování se zvyšuje. Ze studií je například patrné, že poskytnutí informací o riziku srdeční příhody pomáhá pacientovi při úpravě stravovacího režimu, aby dosáhl žádoucího snížení hladiny cholesterolu.

Nevýhody

Jsou pacienti, kteří nechtějí přijmout odpovědnost za sebeřízení a mají snahu vyhnout se účasti na rozhodování. To může být způsobeno pocitem nedostatečné kontroly nad situací, neschopností zdravotníka navázat emocionální spojení s pacientem, interakcí s přílišnou sebedůvěrou zdravotníka či všeobecnými strukturálními deficity v péči, které ohrožují příležitost pacienta získat nad situací kontrolu.

Co přesně chce pacient vědět o svých testech?

D. B. Freedman ve svém úvodním sdělení zmínil, že podle studií, které se objevují v poslední době, pacienti chtějí vědět, nejen jaké testy jim lékař předepsal, ale také jaké jsou jejich výsledky a co pro ně znamenají v další péči o vlastní zdraví. Potvrzují, že jim tyto informace umožňují lépe přijmout aktivní roli v rozhodování o dodržování léčebného režimu či uskutečňování změn v životním stylu v souladu s osobními životními hodnotami. Místo compliance (pasivního přijetí rozhodnutí lékaře pacientem a jeho dodržování) je léčení mnohem úspěšnější s tzv. medical adherencí (dodržováním vzájemné dohody mezi lékařem a pacientem), která má významný vliv nejen na zpřesňování diagnózy a dřívější návrat pacienta do pracovního procesu, ale i na úspory v nákladech na zdravotní péči.

Pacienti mají právo dostat příležitost zvolit si, zda chtějí být seznámeni se všemi výsledky testů, které jim lékař předepsal. Jak s těmi „špatnými“, které vyžadují změnu v managementu zdraví, tak i s výsledky testů, které jsou „normální“. Zároveň by měl lékař zohlednit míru informací, kterou je individuální pacient schopen přijmout a porozumět jí. Zájem pacientů o vlastní zdraví značně stoupá a výsledky testů do něj patří. Informace, které aktivní pacienti či jejich rodinní příslušníci chtějí znát, jsou schopni hledat všude. Pokud jsou jejich potřeby ignorovány, obracejí se jinam, kde jim požadované informace (související s potřebným pocitem bezpečí) poskytnou. Často se pak upínají k alternativnímu testování. Je třeba respektovat, že stoupá počet lidí, kteří ve své individuální situaci potřebují porozumět důležitosti testování, a pokud chtějí, měli by mít ke svým testům přístup. Podle sdělení A. Hannana roste počet pacientů, kteří chtějí své výsledky dostat hned, jakmile jsou k dispozici, např. e-mailem nebo prostřednictvím jiných mobilních aplikací. Aby jim lékaři či laboratoř mohli vyhovět, jsou podle něj nezbytné tři zásadní podmínky:

• Měli by se pacientů nejprve zeptat, zda skutečně chtějí být o výsledcích testů podrobně informováni, a respektovat jejich rozhodnutí.
• Pacienti by měli dostat nejen výsledky testů, ale i jejich interpretaci (ideálně standardizovanou, stručnou s odkazem na vhodný důvěryhodný zdroj informací, např. LabTestsOnline), a to ve vztahu k osobnímu zdraví. Z výzkumu 287 pacientů, který provedli na Haughton Thornley Medical Centre, jich 48 % mělo zájem o výsledky testů e-mailem okamžitě, jakmile jsou k dispozici.
• Pacienti by vždy měli dostat příležitost si s lékařem o výsledcích testů promluvit, vyslovit své obavy a požádat o dodatečné vysvětlení.

Lékař je hostem v životě pacienta aneb Pohled pacienta 
Pacient je především zaplaven emocemi. Cítí strach a obavy, emoční rozrušení, touží po nalezení řešení, potřebuje se cítit nikoli jako oběť, ale jako partner. 

Vzájemný vztah mezi lékařem a pacientem je pro úspěšnou léčbu kritický aneb Pohled lékaře 
Pro lékaře diskuse s pacientem znamenají mnohem víc práce, musí jim věnovat více času a obecně vyžadují změnu v přístupu k pacientům, a pravděpodobně i více požadavků na testování, což ale pacient vnímá jako poskytování lepší péče od svého lékaře. Jen takový lékař však splní očekávání nastupující generace lačné po informacích a po samostatnosti.

Závěrem vyplynulo z přednesených sdělení a následných diskusí:

Ano, je možné poskytovat výsledky laboratorních testů přímo pacientům a informovat je o jejich významu (pro spokojenost pacientů), ale takový proces by měl být automatizovaný, standardizovaný a zpětně vyhodnocovaný. Je třeba se i nadále věnovat výzkumům pro potvrzení skutečného efektu „empowermentu“ a jeho vlivu na snižování nákladů a zlepšení lékařské péče. 

Čekání na vyšetření 
Vteřiny, kdy na něco čekáš, připomínají očekávání výstřelu startovní pistole. Znamení, že je čas vyrazit směrem k cílové pásce s nadějí na vítězství. Smysly zbystřené na maximum, tělo v pohotovosti, svaly napjaté a mozek se koupe v adrenalinu. Není ani budoucnost, ani minulost. Jen tady a teď. Minuty, kdy na něco čekáš, se táhnou jako med. Život se odkládá až napotom. Myšlenky letí, ale tělo stojí. Srdce pumpuje, žaludek tráví a nohy trpí nečinností. Jen občas netrpělivě přešlápnou, aby si ulevily. Tělo se stává přítěží, zavazadlem, které by bylo výhodné odložit do úschovny, ale nikdo ho nechce. Hodiny, kdy na něco čekáš, připomínají prohranou bitvu, která se ještě nekonala. Tělo umdlévá a zaplavuje mozek stížnostmi. Do myšlenek se vkrádá apatie. Stejně není kam spěchat, jen život protéká hluše mezi prsty. Slavnost se odkládá. Dny, kdy na něco čekáš, jsou plné AŽ… Předpokládaná změna má spoustu barev, ale je tu i tma. Pomyšlení na tmu děsí a světlo je plné naděje. Ať už konečně někdo vystřelí! 
(LA) 

Co se stane, když se pacienti dozvědí své výsledky? 
95 % pacientů se uklidní 
66 % čte komentáře lékařů 
7 % používá LabTestsOnline (UK)